aktualizováno: 18.09.2017 21:34:59

KENNEL  ROYAL STUART Dalmatian's

Jeseníky 09'

Jeseníky 09'...

Na konci srpna jsme vyrazily na krátkou dovolenou do Jeseníků. Puntičky i já jsme si potřebovaly pořádně odpočinout. Ubytování jsme měly u kamarádky Evelíny v penzionu Zátiší / Lipová Lázně / http://royalstuart.rajce.idnes.cz/penzion_Zatisi/ .

   

Zjistila jsem, že toho chci vidět strašně moc a to se za tři dny zvládnout nedá. Nebo dá? Rozhodla jsem se, že tentokrát vynecháme všechny hrady, zámky, zříceniny a podíváme se tentokrát po přírodních památkách. A jak to dopadlo? Vydrželo mi to pouze do pondělního odpoledne a už jsem v tom zase lítala. No posuďte sami.

Pondělí:

Ráno vyrážíme na Venušiny misky. Co to je? Skalní útvary, které najdeme na vrchu Smolný v Černé Vodě. Smolný vystupuje nad okolní terén uprostřed Žulovské pahorkatiny. Venušiny misky lemují západní temeno zalesněného kopce a vznikly zvětráváním a odnosem. Na strmých kalních stěnách vidíme i další útvary - žlábkové škrapy, oválné dutiny i nejrůznější výklenky. Všechny tyto drobné zvětrací tvary patří k nejdokonaleji vyvinutým v našich žulových oblastech. Skály jsou upraveny na vyhlídky - otvírá se pěkná podívaná na Rychlebské hory a na podivuhodnou krajinu s nízkými návršími - oblíky, tak jak je ohladil dávný ledevoc. Venušiny misky jsou unikátním útvarem, který si zaslouží ochranu - ta se na ně vztahuje již od r.1971, dnes jsou národní přírodní památkou s rozlohou 3,9 ha.   Po ,,bloudění,, po lese, misky nejsou značeny, jsme vystoupaly na vrch Smolný. Já už si říkala, že je asi nikdy nenajdeme a najednou, na kopci, cedule, která hlásala, že už jen 50m a jsme tam.při představě, že bych to pod kopcem zabalila a šla zpátky, se mi zatmělo před očima zlostí. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Venusiny_misky/

   

Odpoledne přijíždíme k Toničce, měníme autí, nakládáme kolií kluky Bengeeho a Níma a vyrážíme na zříceninu hradu Edelštejn. Hrad vznikl v nadmořské výšce 695m na ochranu zlatých dolů a ke střežení významné obchodní cesty.Podle některých pověstí vznikl již v roce 1119, ale v pramnech se o něm poprvé píše až v r. 1281. V roce 1467 jej dobyl a pobořil vratislavský biskup Jošt z Rožmberka. Hrad už nebyl nikdy obnoven. Hradní areál měl tvar lichoběžníka o rozměrech 10x65m, zachovaly se jen nevelké zbytky hradeb, základy věže a jámy po základech paláce. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zricenina_hradu_Edelstejn/

   

Konec dne si užíváme u Toničky na zahradě. Psiska toho pořád nemají dost, kromě Sanulí teda. Naše babča to zvládá svým tempem, my se jí přizpůsobujeme, ale kdo ji zná ví, že ujde všchno kudy půjdu. A to znamená, nedělat moc velké a těžké tůry. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/nejen_grilovani_u_Tonicky/

   

Úterý:

Další den, který vstáváme brzo. Máme toho naplánované až do odpoledne. První zástavka je na zámku Javorník - Jánský vrch. Už na první pohled je zřejmé, že zde stával původně hrad. A ten hrad byl gotický, ale za husitských válek byl na jaře r. 1428 dobyt. V roce 1432 jej koupil za 10 000 kop grošů biskup Konrád a dal jej částečně pobořit. V letech 1482-1509 biskupové Jan Thurzo a Jan Roth objekt obnovili a pojmenovali Jánským Vrchem. A tady už se záčíná psát historie zámku. Za třicetileté války jej dobyli Švédové, o dva roky později se tu utábořili císařští. Jánský vrch se v 18.st. stává významným kulturním centrem Slezska. Zámek je přístupný a má dvě trasy. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zamek_Jansky_vrch_neboli_Javornik/  

   

Pokračujeme v cestě až k polským hranicím. Původní cíl Bílá Voda se nám malinko vzdaluje, protože jsem z Javorníku vyjela jinou stranou. Díky tomu, ale v Travné okukujeme novogotický farní kostel P.Marie z let 1879-81. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Travna-novogoticky_kostel_P.Marie_z_let_1879-1881/

   

Přijíždíme do původního cíle do Bílé Vody. Zde je zámek z doby kolem r.1690, dnes využívaný jako psychiatrická léčebna, s parkem zdobeným barokními sochami sv.Floriána a sv.Vendelína. Zámek jsme celý obešly a nakukovaly každou dírou, kolik se nám podaří ze zámku zahlédnout. Měly jsme ale štěstí, potkaly jsme paní doktorku a ta mi sdělila, že do parku i na nádvoří klidně můžu, že by neměl být problém s focením. Puntičky jsem přivázala do stínu a vyrazila. Rychle jsem všehno oběhla a při zpáteční cestě si v duchu říkala, že snad nebude problém s tím, že mě pustí mě ven. No co kdyby na mě vybafly, že ven nepouští? To by mi asi do smíchu moc nebylo. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zamek_Bila_Voda/

    

Vracíme se zpátky a jedeme do Račího údolí. Ve zdejších lesích se nachází zřícenina hradu Rychleby. Písemné zprávy o této pevnosti, střežící solnou stezku z Nisy přes Kladsko do Hradce Králové, se nedochovaly. Podle archeologických výzkumů, lze soudit, že hrad byl založen ve 13.stol. zřejmě vratislavskými biskupy a zanikl ve 2. polovině 15.stol. za uherských vpádů. Na přelomu 19. a 20. stol. byla část zřícenin odkryta a některé části dostavěny. Hrad patřil k bergfritovému typu. Zachovaly se zbytky základových zdí, budov a okrouhlá věž. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zricenina_hradu_Rychleby/

   

Přes Rychleby pokračujeme na Čertovy kazatelny. Jedná se rulový skalní útvar s 13m vysokou kolmou jižní stěnou, který svým tvarem připomíná kostelní kazatelnu. Z vyhlídkové plošiny, která se zde nachází, je překrásný výhled do spodní a kaňonovité části Račího údolí s hustými, zčásti původními pralesními lesy. Kousek pod hlavní skálou se nachází několik menších skalek, z nichž některé jsou taktéž zajištěny železným zábradlím. Nad skálou je dřevěný přístřešek. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Certovy_kazatelny/

   

Už při cestě tam, jsem si všimla, že v Horním Fořtu je chátrající stavení, které velmi připomíná zámek. Když jsme se vracely, upíchla jsem auto u silnice a rozhodla se budovu obhlídnout. Brána byla otevřená což celou věc ulehčilo. Jako by zvala - pojď dál. Nakoukla jsem opatrně i do domu, vnitřek je velmi poničený a shořelý. Až doma jsem zjistila, že se opravdu jedná o zámek. Drobná barokní stavba vznikla asi kolem r. 1669, kdy se zde připomíná mlýn a dvůr. Pozemky v té době vlastnil neblaze proslulý javornický hejtman Jan Timling z Lovenbergu. Po jeho smrti byl dvůr, jenž měl statut svobodného rytířského šoltéství, prodán rodině Schubertů a následně Schenkenbachů. Dnešní stav zámku odpovídá mnohaletému hospodaření JZD. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zamek_Horni_Fort/

   

Poslední destinací úterního dne byla Žulová. Zde se nachází opravdu neobvyklá památka - kombinace hradu a kostela. Hrad byl vystavěn před rokem 1290 proti biskupské vůli Janem Wustehubem, který odtud podnikal loupežné výpady. Pokračovali v nich i další majitelé Haugwitzové v letech 1325-58, dokud hrad nevykoupil biskup Přeclav z Pogarel. Pevnost se stala sídlem biskupského purkrabího a městečko v podhradí se rozvíjelo. V 16. století byl hrad renesančně přestavěn biskupem Martinem Gerstmannem. Za třicetileté války vypleněn a vypálen Švédy. V roce 1650 byly obnoveny obytné budovy a kaple, od roku 1703 byl využit jako pivovar. Ten byl však později zbořen a v roce 1810 zde byl vystavěn klasicistní kostel. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Zulova_-_zricenina_hradu%2C_dnes_kostel_sv._Josefa_kolem_roku_1810/

   

Středa:

Byla ve znamení klidu. Vyrazily jsme jen na zříceninu hradu Kaltenštejn. Byla jsem překvapena nádherným místem. Hrad je známí i pod jménem Hradisko nebo lidově pro svou podobu Biskupská čepice. V písemných záznamech se hrad objevuje již v r.1296 v souvislosti se sporem vratislavského biskupa Jana III.Romka se svídnicko-munsterberským knížetem Bolkem, který nedávno postavený hrad odebral. Mohutný hrad pak sloužil k ochraně církevních statků proti šlechtě a byl svěřován nejspolehlivějším lidem z Biskupského dvora. V roce 1505 jej koupil biskup Jan Thurzo a proti vůli kapituly dal rozbořit. Již nikdy nebyl Kaltenštejn obnoven a část materiálu byla použita na obnovu Jánského vrchu. Hradní areál zaujímal rozsáhlou plochu 100x30až75 m. Ze tří stran byl chráněn strmým kopcem, jižní strana byla zesílena několika hradbami. Hradební zeď se dochovala v délce 38 m, dominantní částí zříceniny je válcová věž o průměru 12-13 m se zdmi silnými až 4 m. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zricenina_hradu_Kaltenstejn/

    

Následoval zámek v Černé Vodě, který je vzdálený pouhé 2 km. Nevelký zámek se nachází na severovýchodním okraji obce. Postavili jej počátkem 17. století Mikuschové, kteří jej vlastnili do roku 1794. Pak často střídal majitele, z nichž nejznámější asi byli Šternberkové. Cenný je vstupní kamenný portál. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zamek_Cerna_Voda/

   

Po cestě jsme potkaly koníky http://royalstuart.rajce.idnes.cz/konici_v_Cerne_Vode/. Ve vesnici mají také nádherný kostel P.Marie z roku 1787 http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Cerna_Voda_-_klasicistni_kostel_P.Marie_z_roku_1787/.

Na konec jsme si nechaly Vodopády Stříbrného potoka nebo též Nýznerovské vodopády. U soutoku Stříbrného a Bučinského potoka se voda prodírá úzkou soutěskou. Díky různé tvrdosti hornin vznikly na několika místech skalní prahy, pod nimiž vodní eroze přispěla k vytvoření řady vodopádů - nejvyšší asi 3m vznikl na žíle amfibolického gabra. Celková výška vodopádů je 14m. Nádherná lokalita je chráněna od r. 1965, dnes jako přírodní památka. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/vodopady_Stribrneho_potoka/

   

Při cestě nazpátek mě zdržely motýlci. Vždycky, když už jsem se k nějakému přikradla, vletěla tam Kyra a byl fuč. Anebo se mi tam nacpala včela. Ale nějaké se mi přece jen povedlo vyblejsknout. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Motyli_v_udoli_Stribrneho_potoka/

   

Když jsme jely k Toničce, zahlédla jsem, že na jedné pastvině je mezi ploty ďoura a já mám možnost vlézt k pasoucím se kravám. Drapla jsem foťák, puntičky zůstaly v autě a vyrazila. Hlídala jsem si záda, abych se náhodou nedostala mezi ně, bylo jich kolem 60-70 kousků a pátrala, kde tak asi může být býk. A najednou jsem to uslyšela. Temné bučení přecházelo ve vrčení. Býk neměl rohy a jevil se úplně klidně. Nicméně jsem radši dala zpátečku a šourala se pomalým krokem zpět. Krávy jsem měla radši na očích a neotáčela se k nim zády. Přece jen, sice vypadají, že jsou pomalé, ale ušlapat mě nemusí. Když Tonička zjistila, kam jsem vlezla, pokoušel se o ní infarkt. Já totiž vlezla do ohrady k polodivokým kravám šarolačkám. Tyto krávy tráví celé léto na pastvě a jsou nebezpečné. Bojí se jich i dospělý chlapi a když je mají shánět na zimu do kravínů, tak je nahánějí na traktorech, protože mezi ně nevlezou. Navíc stádo nehlídá býk, ale kráva. A tož to jsem celá já, no. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/stado_polodivokych_krav_-_sarolacek/

   

Konec dne jsme opět zakončily u Toničky a jejích koliáků. Tady ale musím prásknout, že máme úspěšně nakryto. Kdo si myslí, že jsme neuhlídaly Kyru nebo Sany, tak se šeredně plete. Kyra by byla výborný krycí pes. Je jen škoda, že tuto puntíkato-chlupatou kombinaci nemůžeme využít v praxi. Netuším zda by to byl dlouhosrstý dalmatin anebo tečkovaná kolie. Nímoš je sice kluk, ale zkoušet to určitě nebudeme. A při focení všech třech, Sany na nás hodila bobek, se vždycky aspoň jeden tvářil jako pako. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/puntikato_-_chlupate_komando/

   

Čtvrtek:

Nastal den našeho odjezdu. Ráno jsme ještě vyrazily do Jeseníku, podívat se na vodní tvrz. Byla postavena ve 2.polovině 13.stol. a až do konce feudalismu náležela vratislavským biskupům. Tvrz tvořila obytná věž 15x17 m o síle kamenných zdí 2m,vysoká byla 15-18 m. Celkový terén byl oproti dnešnímu stavu o 3m nižší a věž obklopoval příkop, napájený vodou z blízké Bělé. Za třicetileté války jej marně obléhali Švédové - několik dělových koulí v průčelí je stálou připomínkou této epizody. Dnešní podobu získala tvrz v letech 1738-45, tehdy byla proražena okna ve venkovních zdech, zbořena věž a přistavěno druhé poschodí. V letech 1970-82 se uskutečnila generálné rekonstrukce celého areálu. Dvoupatrová trojkřídlá budova s nevelkým nádvořím a kamenným mostem přes vodní příkop dnes slouží muzejním účelům. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/vodni_tvrz_Jesenik/

   

Hned vedle tvrze stojí původně gotický kostel Nanebevzetí P.Marie z roku 1418, přestavěný v 19.st. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Jesenik_-_puvodne_goticky_kostel_Nanebevzeti_P.Marie_z_roku_1418_%2C_prestaveny_v_19.stol./

U Evelíny si Kyra naposledy zařádila s malou RR Bou. Kyra z této dovolená odjížděla lehčí o jednoho plyšáka. Bou jí hned první den zabavila plyšovýho krokodýla, odnesla si ho domů a nastěhovala do pelechu. Musím ale říct, že hned o víkendu jsem Kyře v Maďarsku koupila krokodýla nového, většího. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Kyra_a_Bou/

Úplně poslední zastávka byla v Loučné nad Desnou. Při pohledu na tento zámek jsem si připadala jako v pohádce. Jeho stavbu zahájili Žerotínové kolem r. 1608. Jeho tehdejší vzhled připomínají klenby východního zámeckého traktu, půlkruhový vstupní renesanční portál a pilíře původních renesančních arkád. V 70.letech byl zámek přestavěn barokně. Zámecký, přírodně krajinářský park, byl jedním z nejvýznamnějších na severní Moravě. http://royalstuart.rajce.idnes.cz/zamek_Loucna_nad_Desnou/

   

Co říci závěrem? Díky báječným přátelům jsme si užily prima pár dní. Puntičky už po prvním dni bolely nožky, ale byly šťastné, protože jsme celé dny trávily spolu venku.

 

TOPlist