KENNEL  ROYAL STUART Dalmatian's

Ranč Orel 2011...

15.- 16.10.2011

MSC pořádalo další coursingový víkend a kde jinde než v České Vsi na ranči Orel. Po oba dva dny probíhaly klubové závody. V sobotu navíc ještě obrany. My jsme na ranč jely až v sobotu odpoledne. Jak jinak než po práci.

Cesta byla kapánek delší než jindy, protože se hodně silnic opravovalo. A já si už po cestě jsem si říkala co mě tam čeká do třetice. Poprvé jsem se skoro přizabila, podruhé jsem si narazila koleno tak, že ještě v září jsem si na něj neklekla. No nemusíte být zklamaní, do třetice opravdu bylo.

Ještě než jsme dorazily na ranč, pustily jsme puntičky na dolní pastvině aby se po dvou hodinách jízdy proběhly a protáhly. A jak tam tak stojíme, tak mě napadlo, že by jsme mohly potkat Barču s Karlem a jejich smečkou. To by znamenalo, že by musel Karel dovést auto na ranč, protože Kyru bych musela pustit za Pepíčkem.

Naložily jsme Kyru s Mayou a pokračovaly. Když v tom mi před autem prolítnul RR. Barča nás viděla přijíždět a říká Pínoškovi:,,Pepíčku Kyra jede,,. A Pepíček vyrazil. Ještě, že jsem ho viděla sbíhat z cesty z lesa, jinak jsem ho vážně sejmula. Pínošek totiž nabral směr ranč a hurá za Kyrou. Kyru jsem musela pustit z auta, protože jak ho viděla začala vyvádět. Dlouho se neviděli a už nechtěli čekat ani minutu. A protože nemá máma řidičák, musely tečkovaný zpátky do auta a pokračovat těch několik desítek metrů.

Obrany jsme pěkně stihly. Přivítala jsem se s Májou, Petrem, Soničkou a Blankou, přivázala jsem puntičky a čekaly jsme než na nás přijde řada. Kyra s Mayou hleděly na figuranta, obě evidentně fascinovaný. No, ale jen do té doby než měly jít na plac.

Kyru jsem radši dala do auta aby Mayu nerušila. V prvním kole jsem měla Mayu schovanou za sebou. Občas vykoukla a pořád štěkala. Že by tak třeba kousla do peška, tak to ani náhodou. Ale měly jsme zůstat blízko a sledovat. Maya se ke sledování otočila zády a to doslava. Jak jsem seděla na lavce, vylezla mi na klín, otočila se k figurantovi zády a radši dávala pusinky Máje. Druhému kolu ale neunikla. A už byla malinko odvážnější. Vrtěla ocáskem, pořád štěkala a už nebyla tak schovaná za mnou.

Kyra a obrany. Tak to je kapitola sama osobě. Kyra dala jasně najevo, že tady pšenka nepokvete. Přilepila se na zem a odmítla se hnout. Když jsem ji pustila, pelášila k autu jako by jí za patama hořelo. Tak nic no.

Večerní posezení se všemi přáteli co tam byli bylo jedinečné. Protože nás bylo dost a historky nebraly konce byl konečně čas i na nějaké to alko. Ani se nám nechtělo jít spát.

Ještě jsme daly puntičky na poslední noční čurání, mě se jako vždy nechtělo - což byla velká chyba. A protože Maya bere schody po třech, tak na těch dřevěnejch hodila takovou masku, že si pěkně spálila zadní nohu.

Zalehly jsme do peřin a já se po chvilce začala převalovat. Moc jsem potřebovala jít na záchod, ale už jsem nechtěla vylízat. Nakonec jsem musela, protože jinak bych asi neusla. Bohužel jsem neodhadla jak je daleko stůl a vrazila jsem do jeho rohu. Však proč taky ne že? Přece nemůžu přijet z ranče aniž by se mi něco stalo. To dá přece rozum. A mega modřina byla na cestě.

Raní venčení proběhlo ve společnosti Barči a Kubíka s RR Pínoškem, Alexem a klokanem Luckym. Přidala se k nám i Mája se svými stafbulíky Beníkem a Reyou. Mája si musela malinko zvyknout, že to okřikování tipu - Mayo fuj, Mayo nekousej mi do těch rukavic, Mayou chyť Kyru - není fakt na ni. Sedum psisek a vše proběhlo v naprosté pohodičce. A proč by taky ne, když jsou všichni podřízeni nám. Porvat se o to kdo je ten nej jsme se mohly tak akorát my tři. Že by? Můžeme to skusit příště .

Snídaně tipu - kdo dřív přijde, ten dřív mele - měly jsme smůlu a moc na výběr už nám nezbylo. Venčení nám trvalo krapet dýl a co se snědlo se už moc nedoplnilo. Velká chyba obsluhy a kuchaře.

Coursing - v prvním kole bežely Kyra s Mayou spolu a Mařenka běžela přenádherně. Celou trať pěkně kopírala a jen na samém konci se nám malikno zasekla. Kyra si trať malinko zkrátila, ale vše bylo v pořádku. I po srážce s Mayou si doběhla do killu.